Česko hlási rekordné úhyny

Šokujúco a až neuveriteľne vyznievajú správy od Českého sväzu včelařů, ktorý hlási takmer 38% výpadok včelstiev na celoštátnej úrovni. V reálnych číslach ide o stratu viac ako 251 tisíc včelstiev. Okresy ako Most a Opava zaznamenali podľa ČSV viac ako 60% úhyny a okres Ústí nad Labem hlási dokonca až 78% straty.

K alarmujúcim číslam sa ČSV dopracoval na základe ankety. Z 1 110 oslovených ZO ČSV reagovalo do konca februára 62% z nich a výsledky následne Zväz porovnal s číslami zazimovaných včelstiev k 1.9.2022. Predsedníčka ČSV Jarmila Machová považuje za príčinu úhynov varroázu.

„Ta v kombinaci s dalšími faktory, jako jsou virózy, chronické otravy, nízká úroveň zoohygieny nebo nedostatečná výživa, působí postupné slábnutí včelstev, které může vést až k jejich úhynu, pokud nejsou chovatelem včas provedena účinná opatření k tlumení varroázy. Situace v Česku v oblasti rozšíření varroázy je vážná. Státní veterinární správa uvedla, že se meziročně zvýšil výskyt původce nákazy. Zatímco loni bylo zcela bez roztoče zhruba 22 % stanovišť, letos je to jen 17 %. Podíl stanovišť s nula až třemi roztoči se mírně snížil z 59,6 na 57,4 %. Naopak podíl stanovišť s více než třemi roztoči vzrostl z 18,5 % na více než čtvrtinu ze všech vzorků. Proto apelujeme na všechny chovatele, aby sledovali zdravotní stav včelstev v průběhu celého roku,“ vyjadrila sa J. Machová pre Dymák.

S otázkou, ako si masívne straty vysvetliť sme oslovili aj Dalibora Titěru z VÚVč Dol. Ten okrem varroózy pomenováva aj ďalší faktor – chovateľskú prax. „Periodické vyšší ztráty včelstev nepochybně souvisí s jejich nedobrým fyziologickým stavem na podzim. Ten může být narušen virovými nákazami, které provázejí varroázu, chronickým vlivem nosemové nákazy. Dále nadměrnou tvorbou oddělků, kterou se kmenová včelstva snaží dohánět, ale bílkovinná bilance, tedy dobré zdroje pylu, často není vyhovující. To souvisí i s místy příliš vysokým počtem včelstev v krajině. Jestliže ve stejných podmínkách jsou i včelaři beze ztrát, znamená to, že musíme pátrat, v čem se jejich praxe liší. Jinými slovy, příčinou ztrát často bývá i nedobrá chovatelská praxe. Na obranu těch zkušených včelařů, kteří místy také přišli o včely, se musí zmínit i tzv. dominový efekt, tedy reinvaze při zalétávání včel a případné rabování včelstev hynoucích,“ hovorí D. Titěra.

Na chyby vo včelárskej praxi upozorňuje aj Jan Kolomý. „Podmínky ke včelaření se podstatně zhoršily, ať již klimatické, snůškové, zdravotní, genetické, převčelení aj., ale ty podle mne nejsou prvotní příčinou úhynů, jenom je mohou podpořit. Včelaři si bohužel nechtějí přiznat chybu a svádí vše na vlivy ostatní jako např. neviditelné viry. Téměř všichni ale popisují úhyny, typické pro varoázu tj. včely se vytratí z úlu. Osobně tedy vidím jako jednoznačnou příčinu úhynů nezvládnutí monitoringu a tlumení varoázy během celého roku a zvláště pak v období, kdy zajišťujeme ve včelstvech dlouhověkou zimní generaci včel,“ hodnotí príčinu úhynov J. Kolomý.

Petr Texl z českej Pracovní společnosti nástavkových včelařů pripája okrem už spomenutých príčin aj upozornenie na ďalší možný dôvod – politikum. „Vysoké úhyny jsou v ČR v různých periodách časté; letos se po delší době prováděla jarní statistika možná z důvodu snižování národních dotací do oboru. V předchozích letech se stavy včelstev uváděly vždy až k 1.9., kdy včelaři přes léto doplnili ztráty oddělky. Bohužel úhyny včelstev v ČR je velké politikum. Poslední oficiální velké úhyny v ČR byly před cca 15 lety, kdy ČSV zajistil dotaci 1 200 Kč za každé uhynulé a obnovené včelstvo. Oficiálně máme každý rok úhyny kolem 10 % a patříme mezi „nejlepší“ chovatele včel na světě. Paradoxně dotace za uhynulá včelstva situaci nevyřeší. Včelaři se musí vzdělávat v oblasti prevence a monitorování zdravotní situace a vědět, kdy zasáhnout. Chovatel včel musí být zodpovědný za zdravotní stav svých včelstev a ne spolek, respektive zdravotní referent. To vyžaduje vzdělaného a znalého včelaře. Nelogické jsou dotace pro začínající včelaře, kteří zpravidla neznají zdravotní problematiku. Z úhynů jsou potom velice zklamaní. Začínající včelař, který si vše kupuje za své, se o zdraví včel zajímá více,“ hovorí P. Texl.

Čo ďalej?  

P. Texl pokračuje v popise cesty k zlepšeniu situácie nasledovne: „Včelař by měl zjistit příčiny úhynů, což je zpravidla obtížné. Množit včelstva ze zbylých (odolných) včelstev na stanovišti nebo z nejbližšího okolí. Nekupovat včelstva a oddělky z druhého konce republiky. V sezóně monitorovat varroózu: na jaře trubčí plod, v letě smyvy, celoročně podložky. Na stanovišti se vždy najde ojedinělá silně napadená včelstva, která je třeba nekompromisně řešit. Jinak máme kokteil varroózy s viry na celé včelnici,“ uzatvára.

Dalibor Titěra vidí ako základ pre menej uhýnov v ďalších rokoch dve veci: „Včelař sám často dobře ví, co by měl dělat jinak a lépe. Péče o zdravotní stav včelstev a dostatek přirozených zdrojů výživy je naprostým základem,“ hovorí D. Titěra.

Jan Kolomý upozorňuje na potrebnú zmenu nášho prístupu k starostlivosti o včely. „Nejdříve bych jako včelař celou situaci podrobně analyzoval, kde se skutečně stala chyba, zdali jsem udělal vše tak jak se má. Pak obnovit stavy včelstev ať již bohužel drahým nákupem anebo rozmnožením toho co nám zbylo. Ze strany státu či sväzu nevím, možná, že stojí za zvážení opustit zkostnatělé vodění včelařů tzv. za ručičku, zrušit zcela nesmyslné vyšetření měli, dotací na obnovu a pořízení včelstev a různá pozdní neúčinná nařízená léčení. Na místo toho včelaře pustit do prostoru učení se samostatnosti a zodpovědnosti za stav a připravenost svých včelstev,“ navrhuje J. Kolomý.

Ako sme na tom na Slovensku?

Podobnú anketu ako ČSV náš slovenský zväz nerealizoval. Novozvolený predseda SZV Pavel Fiľo si priemerné číslo úhynov netrúfa odhadnúť. „Na juhu krajiny sú lokality a včelnice, kde boli úhyny na úrovni aj 60%. Avšak v horských oblastiach na severe Slovenska to tak zlé nebolo a tu úhyny odhadujeme na úrovni do 15%. Celkové číslo si povedať netrúfam,“ hovorí P.Fiľo.

Viac nám môže prezradiť monitoring úhynov v rámci projektu COLOSS, do ktorého sa môže zapojiť každý včelár anonymným vyplnením dotazníka. Čas na zapojenie sa do prejektu je do 23. mája. Link na dotazník nájdete na tejto adrese.

Čím viac včelárov sa do prieskumu zapojí, tým budú výsledky relevantnejšie a reprezentatívnejšie.

Michal Petruška

Spracovanie témy a mnoho iného nájdete v májovom čísle časopisu Dymák. Ak ho stále nemáte predplatený, môžete tak spraviť na adrese Dymak.online/predplatne a časopis nájdete tiež na našich predajných miestach, ich zoznam je tu.

Doprajte si kvalitný včelársky časopis ocenený na Apimondii 2022 zlatou medailou.